Relaxace uklidňuje

Ahoj Víťo,
protože jsem si minulý týden (léto 2002) vytiskla něco z tvých stránek, abych si to v klidu mohla přečíst a dost mě to nadchlo, nedá mi to, abych ti nenapsala.

Zajímavě píšeš o antidepresivech (jedná se o článek SM a zdraví). Souhlasím s tebou. Je potřeba (a vlastně i nutno) v počátku brát antidepresiva, která v tomto případě púsobí jako bagr a urovnají chaotické základy (uzdraví mozek = urovnají chemickou nerovnováhu v mozku), na kterých pak múžeme začít stavět. Víš, že mluvím ze své vlastní zkušenosti a proto ti chci i něco z toho sdělit a možná by bylo vhodné o to i tvé stránky doplnit. To nechám na tobě.

Velice rád použiju toto tvé povídání, vždyť to mnoha lidem múže jedině pomoct. - Přepsal jsem to skoro doslova, jen jsem trochu místy změnil slovosled. Plné jméno kamarádky, ani kontakt na ní, na její přání neuvádím.

Tak tedy antidepresiva jsem brala dva roky. Lékař mi je předepsal na tzv. Burn out syndrom - tedy syndrom vyhoření, kdy se člověk dostává z přepracovanosti do stresu a pak do hodně silné deprese, která mu bere chuť do života. Cítí se nicotný, nepotřebný, utahaný, bez jakéhokoliv zájmu. Navíc podléhá sebelítosti a suicidním myšlenkám (myšlenky na sebevraždu). Bez léčby není schopen se soustředit a práce, která mu šla dřív od ruky, ho hrozně unavuje a zatěžuje a tím, že to nejde dál, se dostává do bludného kruhu své nicotnosti. Jediným východiskem je sebezměna, ale na tu se člověk musí připravit právě pomocí léčby. Musí se uklidnit a uvědomit si, že je to plně v jeho rukou a že nikdo jiný, než on sám, mu nepomúže.

Je to sice hezké jít na kurz, dozvědět a naučit se něco prospěšného, ale pokud se tomu člověk opravdu nevěnuje a necvičí, tak jsou to vyhozené peníze, i když je člověk aspoň o další zkušenost bohatší.

Nejnovější zpráva: je září 2002 a já jsem již měsíc úplně bez práškú.
Tak se mějte lépe a lépe. Marie

Léky múj život neřídí

Email (nebude zveřejněn)

Jméno

Titul

Komentář
 zbývá znaků

Poslat