Hodnocení 2.4/5 (17 hlasů) Vánoce a český
(televizní) spotřebitel
Tak se nám zase blíží čas Vánoc, paní Müllerová! řekl by možná Švejk. Ano. Blíží se čas Vánoc - u někoho budou veselé a štědré, u někoho zase méně veselé a chudé. Náš pseudokapitalistický experiment se vlivem hospodářské krize rozpadá jak domeček z karet a člověk, snažící se vymanit ze stáda, se nestačí divit, jak psychologický tlak z komerčních masmédií masíruje myšlení lidí, snaže se alespoň zmírnit myšlenkovou a mravní deziluzi a všední starosti běžné stádní populace spokojeně pochrupující na kavalcích v králíkárnách všední šedi.
Tak jsem tedy vzal do ruky básnickou sbírku Po nás ať přijde potopa svého oblíbence Františka Gellnera (1881 – 1914?) a nestačil se divit, jak nadčasové dílo vzniklo před sto lety. Nedalo mi, abych do našeho kulturního odpadu vložil trochu ryzího umění v podobě rozverné cynické dekadence tohoto autora.
Jako první jsem vybral ukázku s jasně průhledným motivem, na který určitě pomýšlely tisíce propuštěných lidí a nezaměstnaných, kteří ještě nedávno pracovali (narozdíl od těch druhých třeba v Janově) a právě jim budou chybět peníze na dárky a na hory řízků, které tak mrzce vadily nové nastupující zločinné vlně buržoazie ke konci komunistického režimu.
A přece zdráhám se
|
Skleněná lahvička, a lebka na vinětě
v mou duši vbodává svůj pohled příšerný.
Den ze dne s myšlenkou o onom lepším světě
já neznaboh se stávám více důvěrný.
| |
Chlebíček vezdejší a rozmnožení rodu
rád lidu zůstavím s instinkty zdravými
a velké žádosti mé, jak sníh v kalnou vodu
jak jen se dotknu jich, se mění v dlani mi.
| |
A přece zdráhám se, já piják notorický,
svým hrdlem prolíti svůj doušek poslední.
Sny směšných zázraků mne uchlácholí vždycky,
a stesk můj udusí noc jedna výstřední.
|
Jako druhý příspěvek dávám k dispozici báseň s motivem, který mě napadne vždy, když se podívám na stádo okolo sebe, ať je to v Prdelákově u Lipna na okraji Šumavy, či na hranicích s našimi západoněmeckými soudruhy.
Pozdrav rodnému kraji
|
Den slunce je a vůně plný.
Oslněn kráčím krásou dne.
Obilím táhnou dlouhé vlny
po lánech půdy úrodné.
|
Láskou jej nezdravím, leč smíchem
Mně vstříc po žluté silnici
jde měšťák s naduřelým břichem
se svojí tlustou samicí.
| |
Můj rodný kraj! Chci v duši vtěsnat
požitek turisty a dost.
Vzpomínat hnusno. Dobře je snad,
že k mému srdci nepřirost
|
Dost možná: Zde se narodili
a žili v tupém štěstí svém.
Několik bytů zalidnili
života schopným potomstvem.
| |
|
A až kdys naplní svá léta
pak spát zde budou v pokoji
a ještě vděčně ten kout světa
svou vlastní mrchou pohnojí.
|
Jako předposlední báseň jsem zvolil vskutku nadčasový „kousek“. Opět jasné průhledné motivy hodnotící život a společnost, mezi níž žijeme.
Epilog
|
Ne, tohle není život, o němž pěly
naděje v představ žhavé orgii.
Čekal jsem vášně, jež by sopkou vřely,
a vysílení, která zabíjí.
|
Namísto vzdoru ohněm planoucího
a zvonů v bázni hřímících na poplach
viděl jsem skleslost davu stupidního,
žvýkajícího novinářský tlach.
| |
Mdloba a hnus mně láska vstříkla do žil,
lítost, jíž marně ironizuju.
Svatebních nocí, jež jsem kdysi prožil
v svých předrážděných snech, teď lituju.
|
Z divadel dvorních nuda vyhnala mne
z promenád žebrající mrzáci.
Z chansonet laxních bída řvala na mne
a z grimas duše, která krvácí.
| |
Se srdcí závoj nekles pod mou rukou,
jen sarkasmy se v slovech zablýskly.
Duše jak psi, jež pro zábavu tlukou,
před cynismem se do tmy přitiskly.
| Doufal jsem v lásku, jež by sopkou vřela
a v něžnou přízeň duší citlivých,
čekal jsem vzpurná vzdorovitá čela
a bujných retů rozpustilý smích.
| |
| Naděje lhavé duši otrávily
a zoufalství se vrhlo na sousto.
Jsem z těch, kterým svět podlamuje síly
a již se zříci ho přec nejsou s to.
| |
|
Mé srdce divě životu se rouhá
mé srdce divě život miluje.
Pře mrtvoly snů bolestná má touha
za novou fikcí v běh mne bičuje.
|
Je jisté, že poslední příspěvek by měl být z dílny autora tohoto článku. Tak tedy všem čtenářům Zaklínače Veselé Vánoce třeba i s básnickou sbírkou místo stupidního seriálu komerční televize. Poslední báseň mého krátkého pojednání:
Vánoce
|
Svátek vánoční
v bod mrazu klesl
Ježíšek v peřince
by jen žasl
proč v utrpení
prožívání
zmítáš se právě
hody vánoční
honí se v hlavě
| |
Pahorky koled teskných
rozviřují svitky
zpráv v lejnech přijatých
pohlednice a fotky
umocňují samotu žal
ve shonu adventním
holoty ochotu
| |
Bez zájmu soucitu
zahalen mrazem
bloudím dalším
zakouřeným ránem
tiše trpím a házím
batoh z ramen
loďky skořápek
skotačí kolem kamen
| |
Oblačnost těžká
peřiny nevypráší
víš proč sýkorky
v trní nevyplaší
zatvrdlá řeka bez života
vánoční závan
provází od hřbitova
neochota
| |
Zatvrdlá vánočka bez života
ozdoby se tříští jedle opadává
pod jedlí rozdrcena tvoje hlava
napíchlá na vrchol Vánocům sláva!
| |
Loďky skořápek
v lavoru klesly
dary neštěstí
svatí slavní
přinesli
utrpení prožívání
usínáš právě
dary vyhozené oknem
skončily v trávě
| |
Zežloutlé pomrzlé
cukrem pokryté
opilci posledními
vánočními
poblité
cukroví ohlodané
na mísách stříbrných
končí nekompromisně
v mísách keramických
| |
Láskyplnost prožívá
šupináč kleplý
naporcovaný rozkrájený
při vůni stolu
svátečního
z pánve prostřeného
je tak pěkně
do měkka upečený
hodně štěstí chlapče
do žaludku vyhladovělého
| |
Tak se ujišťuji
sám přesvědčen
celými Vánoci
drze okraden
všechno skončí
v míse keramické
v domácnosti tiché
zimní idylické
|
Tak šťastné komerční Vánoce…
Žádné komentáře
Dosud zde není žádný komentář.
Odeslat komentář
|
