Email od Mistra Jana Husa

Krajani a druzi moji, ach, smutno mi je, trudno, neveselo, chmurami jsem zavalen, hanbou jsem zdrcen a jest mi za co pykat. Maje na mysli jen dobro, bez rozmyslu jsem vnesl do jazyka velkou lotrovinu a tak zavinil historickou nehodu. Dlouho se to tutlalo, teprve tato epocha celou moji vinu naplno vyjevila. Uznal jsem to a kaji se. V troufalosti ducha, a usiluje pouze o to, aby bylo lze rychleji rozmluvy, ano i knihy, skripta a lejstra zapisovati, jsem vymyslel potrhlou a krutou fintu. Brkem z husy jsem litery a, c, t, d, e, i, n, o, r, s, z, u, y, pobodal a zle poranil.

"Je to jako bobky od much, co si nad linkami v letu ulevily, fuj!" podotkli k diakritice kritici z univerzity, ledva ohrnuli nos.

Tehdy se lid proti tomu moc neohrazoval, ale myslel si svoji a brblal: "Pche, zase jeden trouba, aby se zviditelnil, navrhl reformu. Ale co bychom s panstvem vedli spor. Zase holt dali shora befelem akademickou stolici nedoukovi a my si to odneseme. Aby ho kat spral!"

A tak se tak najednou psalo. Co jsem to provedl! Jejda, to jsem tomu dal, to jsem to zpackal! Zaujat plky z kazatelny, do toho doby shon, bez koncepce, bez projektu, nedbaje na dopady, zavrhl jsem kompatibilitu s latinskou abecedou. Byl to ode mne omyl, hloupost a nedbalost. Omluvou mi snad je jen neznalost toho, kudy se pokrok v budoucnu bude pohybovat. Nemaje potuchy, co jednou bude znamenat ASCII, znesnadnil jsem vlasti vstup do Evropy a zatarasil pohodlnou cestu do e-mailu i do INTERNETu. Za ten skutek by informatici i po letech dozajista souhlasili s onou klatbou, kterou na mou hlavu uvalil koncil v Kostnici, a nejeden znalec a IT technik by bezpochyby na hranici i poleno donesl.

Ouha, ale co dnes poradit vlastenci, chce-li cosi kamsi poslat a je nucen oholit znaky o diakritiku a pochroumat tak jazyk, jindy pln kouzla a vtipu? Dumal jsem tuze dlouho, zda mohu malinko napravit, co jsem v minulosti zpackal, a lze+li vyklouznout z pasti diakritiky.

A ejhle - z toho kruhu se vymanit lze! Vynech, zanedbej, obejdi, rovnou do pekel uvrhni ta slova, co jsem zbabral, a spisuje cos, vol jen ta, co zbyla mnou netknuta! Neboj se a nelekej, je jich kupodivu spousta! Vylov si je z mozku, vychytej z knih, vyber si je v proudu slov na ulici, na rynku i v pajzlu, item v rozhlase, naslouchej, po libosti se slovy si hrej, ale dbej, abys nemluvil a nepsal jako robot, co nikdy nenabyl ducha a citu! S rozmyslem a odvahou cpi ta slova na listy, do stroje i do e-mailu! Linkami, pery a editory lehce prolezou a neoloupeny o smysl donesou vzkazy kamkoli bez vady a kazu. Pak bude na odiv, co za kejkle tenhle jazyk dovede - a o tom je samosebou i tento list. Jeho obmyslnou podstatu jste dozajista hnedlinko zkraje prokoukli, nebo snad ne?

S pozdravem, pokorou a notnou omluvou
Mistr Jan

Púvodní text jsem nalezl někde na Internetu, autora neznám; text nebyl nijak upravován.

Jan Hus psal pokřiky…

Email (nebude zveřejněn)

Jméno

Titul

Komentář
 zbývá znaků

Poslat